Carnivalle brettanomyes 2026 cz

<<<Zpět na články>>>

Bublinky z Cest, Carnivalle Brettanomyces, Utrecht

Léto v Nizozemí je něco na co se nezapomíná. Tak je tomu alespoň pro mě, Františka Algoldora Apfelbecka, zda je to "empiricky" prokazatelné či nikoli nechám na jiných. V rámci svého "sokratovského" pobytu, jsem si tuto kratochvíli užil v roce 2004. Do země za syrova se polykajících sleďů a uleželých sýrů, jsem dorazil počátkem roku 2004 a odjížděl někdy v září. Měl jsem tedy možnost prožít tam větší část vegetační sezóny a bylo to moc prima. Od pro nás pro Čechy časného rozběhu jara, po jeho pozdní část, kdy bylo vše v plném květu a vonělo to opravdu omamně a téměř všude. Léto, které bylo hutné, smaragdové svou sytou zelení a těžkými vůněmi vegetace a pak počátek podzimu, který začal vegetační sezónu svou hojností klidně uzavírat. Pro někoho, kdo má rád přírodu, to bylo opravdu něco. Zde je nutné zmínit dvě věci. Za prvé, téměř vše rostoucí je z menší či spíše větší části opečováváno, něžně, s citem, ale je. Představte si jednu velkou zahradu. Druhou poznámkou je k dějišti mého působení. Svůj čas jsem prožil v Nijmegenu a jeho okolí, tedy v regionu, který je považován za chloubu Nizozemských měst co se týče svého vstřícného navržení pro pohodový život a množství zelených prostranství. Za sebe mohu říci, že ze sedmého patra naší koleje, co stojí u Maas-Waal Kanálu na kraji Nijmegenu, vypadalo město jako les s nějakou tou "občasnou" chaloupkou. O jízdách všude kolem na památečním kole zapůjčeného mi mým šéfem laboratoře nebudu ani začínat, to by jsme se snad ani nedostali k dnešnímu tématu. Pokud chcete ale zvýšit šanci na prožití klidného a příjemného života, zvláště pokud zvažujete rodinné radosti a povinnosti, toto je můj typ.

Dnešní povídání bude ale prý o "druhém" nejpříjemnějším městě Nizozemska, Utrechtu. Toto místo jsme navštívili spolu s kamarádkou Petrou Šůchovou, která vyrábí čokolády, Rokycanské Kuličky, foto dokumentace je především jejím dílem. Přiznám se, že naším cílem nebyl Utrecht jako takový, ale Carnivalle Brettanomyces. Tuto akci jsem navštívil poprvé na doporučení Xaviera Righetti, zakladatele a provozovatele la microbrasserie l'Apaisée v Ženevě, kde jsme dělali ochutnávku cidrů a se kterým sdílíme sounáležitost s hnutím hackerů. Carnivalle Brettanomyces jako takový prošel různými fázemi. Já jsem jej zachytil ještě jako poměrně veliké, řekl bych mezinárodní fórum divokých kvasů zaměřených na pivo, ale nejen na ně, které se konalo v Amsterdamu. Nechci jít do detailu ohledně minulých ročníků, ale mé pocity byly z počátku trochu rozporuplné. Na jednu stranu se jednalo o opravdu velmi zajímavý počin, který byl moc a moc přínosný pro výměnu a čerpání nových znalostí a to jak skrze přednášky, tak osobní interakce s profesionály. Bavíme se o lidech co kvasí všechno možné i nemožné a přijeli z Brazílie, Japonska, nu zkrátka z celého světa. Jsou tam na několik dní na jednom místě a sdílíte své příběhy, zkušenosti, technologie a plány, no prostě paráda. Na druhou stranu to byl trochu finanční šok, umocněný také změnou paradigmatu po covidu, kdy během akce konající se v různých místech po městě, již například nešlo používat hmotné peníze. Myslím že ani na koupi žetonů, které byly nutné pro zaplacení nápojů a ochutnávek. Žetony jsou na akcích v Nizozemí používány běžně. Vše bylo pouze elektronické. Také jsem tam byl poprvé a neznal jsem nikoho z organizátorů a zkrátka jsem nevěděl, jak to funguje. To by byl asi hrubý nástin let minulých, jejichž odlesk jsem ještě zachytil, před covidem za svého vrcholu byla akce prý ještě mnohem větší a věhlasnější.

Náš výlet na tuto akci byl mým v pořadí třetím. Minulý rok se jednalo díky nabitému programu o cestu na otočku, což mě moc mrzelo a rozhodl jsem se tedy, že tenkráte si vyšetřím dostatek času. Pozměněný formát, který začal být rozvíjen po přesunu z Amsterdamu do Utrechtu, je řekl bych více komorní a zaměřen hlavně na srdce kvasné komunity. Za základnu nám sloužil pivovar se svojí hospodou, De Kromme Haring. Zde pracuje jeden z organizátorů, Jan, jako sládek. Co bylo moc prima, byla možnost přespání v autě přímo na místě na přilehlém parkovišti. Řádově méně potěšující byl fakt, že nám hned první den vybrali náš chlaďák s jídlem a cidrem. Nevěděli jsme totiž, že hned za plotem je "azylové centrum" či jak chcete nazývat místo, které slouží těm nejvíce potřebným, kterým již evidentně nezbylo mnoho zábran. Celý zbytek pobytu jsme si tedy dávali zvýšený pozor neb jsme se na základě naší nevědomosti zařadili do sekce "krmítko". Carnivalle Brettanomyces jako takový začal společenským večerem již ve středu, my jsme se přidali až během čtvrtka. Nejdříve jsme vyložili náš tovar, pak si trochu odpočinuli neb jsme jeli přes noc a poté jsme se vydali na malou procházku a trochu nakoupit. Na cestě zpět jsme si dali koupačku v přilehlém kanálu, troška toho nevinného slunění a vše bylo "papalalulu".

Společenský večer byl prima, ale snažili jsme se to příliš nerozjíždět aby jsme vydrželi druhý den. Byla nám ukázána zákulisní kuchyňka s pokrmy a lednicí plnou tekutých dobrot včetně soudku z místního pivovaru. Na oplátku jsme tam přidali náš cidre a probiotickou medovou perlivkou s příchutí ibišku, zázvoru a sezónního květu černého bezu. Za nás to byla velmi prima výměna, poté jsme se věnovali seznamování s kolektivem. Přespání proběhlo v pořádku a ráno jsem otevřel zahajující přednáškou na téma polyfenolických pachutí v pivech od Richarda Preisse z Escarepment Laboratories, která se opravdu povedla. Petruš si šla užívat krás města, v tomto případě botanické zahrady. Poté jsme se již začali připravovat na naše vystoupení. V pátek od 13h00 do 16h00 a v sobotu od 15h00 do 18h00 jsme měli sloty na prezentaci našich produktů. Výčep a vše potřebné včetně ledu bylo již připraveno, takže stačilo nanosit zboží z chlaďáku a z pivovarského skladu, lehce zadekorovat a rozjeli jsme to. Trochu jsem se bál, zda budou lidé již takhle brzy ochotni ochutnávat, ale šlo to dobře, nasbírali jsme solidní množství žetónků. Chtěl bych poznamenat, že jsme simultánně prezentovali myslím tři, den na to pak čtyři pivovary a cidraři. Střídání, kdy každou hodinu odešel jeden výrobce a jeho místo zaujal ten nový byla opravdu dobrá myšlenka umožňující hladký chod ochutnávek. Souběžně si návštěvníci a potenciální zákazníci mohli dávat něco na baru hospody a užívat si přednášek, takže řada možností. V sobotu od 12h00 do 15h00 k tomu byl přidán "brewers market", kterého jsme se účastnili rok před tím. Celkově se mi tento koncept zaručující pestrost opravdu líbil. Podařilo se nám také více integrovat do "kmenové" skupiny, takže nám byla zpřístupněna základna vlastního pivovaru a již zmíněné "zákulisí" s dobrotami pro dobrovolníky a užší jádro. Ochutnali jsme tam například Cantillon Kriek, který byl opravdu výborný a pak několik chutných a výživných vegetariánských či snad až veganských pokrmů.

Program carnivallu pomalu plynul a my jsi jej užívali. Asi pro mě hlavní byla interakce s ostatními kvasíři z různých oborů. Než jsme to takhle rozjeli, tak jsme se ještě jednou vydali do města na jídlo a hlavně do belgické pivnice Olivier, která je situována v dřívějším kostelu, což je velmi zajímavá lokace. V noci z pátku na sobotu jsme se takto "družili" až do časných ranních hodin, užívajíc si prvotřídní bouřky venku ve stanu, kdy téměř všichni utekli do pivovaru. Ochutnali jsme toho opravdu hodně, spousta lidí přinesla své kvasy či nejoblíbenější komerční produkty a to od piv, hlavně těch divokých, po probiotická nealka, makgeolli, saké a tak dále. Co se týče chuti, tak za mě byl asi vítěz již zmiňovaný "krieg cantillon". Petru si získalo malinové makgeolli od firmy Gevel z Amsterdamu. Sobotní večer jsme si již užívali o něco střídměji, protože jsem se rozhodli vyrazit během noci zpět do ČR, aby jsme se vyhnuli přetíženým německý dálnicím.

Shrnu-li tuto akci, tak to bylo velmi přínosné pro sdílení informací a zkušeností v oboru. Model který je teď aplikován je podle mě prima, nevidím do financí, ale věřím, že akce bude v plusu. Pokud bude zájem, tak zvažuji, že by jsme organizátorům navrhli pomoc s naším projektem Food Hacking Base (fhb) s přípravou jídel pro dobrovolníky a třeba udělat něco navíc aby se pokryl rozpočet pro ingredience.

Poslušně hlásíme že akce byla úspěšná a pevně věříme, že se tam zase příští rok sejdeme.

Z Kouta na Šumavě zdraví,

František Algoldor Apfelbeck